Petra Nouzovského, který se řadí mezi nejlepší evropské violoncellisty své generace, můžeme slyšet na mnoha prestižních pódiích (Concertgebouw v Amsterdamu, Festivalový sál Bad Kissingen, Čajkovského sál v Moskvě, Herkules sál v Mnichově). Jeho hra je hodnocena superlativně pro svou svrchovanou technickou noblesu kloubící se s originální hudebně tektonickou výstavbou jím interpretovaných skladeb.
V průběhu této sezóny se Nouzovský představí na mnoha orchestrálních a recitálových koncertech v Evropě, Severní Americe a Asii. V Evropě vystoupí společně s Krakovskou filharmonií, Slovenskou filharmonií, Vestfálskou filharmonií, Českým filharmonickým sborem Brno anebo se Symfonickým orchestrem Českého rozhlasu. Je pravidelným hostem Pražského jara, Janáčkova Máje a Dvořákovy Prahy. V minulých sezónách se představil v Německu, Číně, Japonsku, New Yorku, Estonsku anebo v Polsku. Petr Nouzovský spolupracuje s dirigenty Jakubem Hrůšou, Charlesem Olivieri-Munroe, Petrem Altrichterem, Casparem Richterem, Janem Schultszem, Leošem Svárovským, nebo Tomášem Braunerem. Nahrává pro Dabringhaus und Grimm, CUBE, Albany, Supraphon, ArcoDiva. CD Vivat Tango nahrané s akordeonistou Ladislavem Horákem pro Supraphon získalo ocenění Nejlepší violoncellové CD roku 2014 The Violoncello Foundation New York. Nedávno vydané dvojalbum s kompletním dílem Bohuslava Martinů pro violoncello a orchestr (Plzeňská filharmonie, Tomáš Brauner) vydané prestižním německým vydavatelstvím Dabringhaus und Grimm získalo cenu „Nahrávka roku 2017“ Prague Classic Awards, „Cenu německých kritiků 2017“ a superlativní recenze v Pizzicato Luxembourg a Frankfurter Allgemeine.
Petr Nouzovský studoval na Pražské konzervatoři, Hudební fakultě AMU v Praze, Vysoké hudební škole v Drážďanech a na Královské konzervatoři v Madridu. Kromě opětovného pozvání na Piatigorského seminář v Los Angeles absolvoval mistrovské kurzy u Mstislava Rostropoviče, Borise Pergamenschikova a Lynna Harrella. Je pedagogem Pražské konzervatoře a New York University Praha.
V letech 2014/2016 byl rezidenčním sólistou Plzeňské filharmonie. Zahrál 1600 koncertů ve 40ti zemích světa. Hraje na violoncello Georg Rauer 1921.

Ladislav Horák je absolventem Pražské konzervatoře a Západočeské university v Plzni u prof. Jaroslava Vlacha. Během studií se stal vítězem národní soutěže v Hořovicích (1990) a laureátem mezinárodních soutěží v Andoře, Itálii a Španělsku (1987-1990). Koncertuje jako sólista, komorní hráč a za doprovodu orchestrů (Symfonický orchestr Hl. města Prahy FOK, Moravská filharmonie Olomouc, Severočeská filharmonie Teplice, Pražská komorní filharmonie, Sukův komorní orchestr, Westmont Philharmonia Accordion Orchestra, Fisorchestra Marchigiana). Pravidelně vystupuje na prestižních festivalech v Severní Americe, Asii i po celé Evropě. Je propagátorem a prvním interpre tem skladeb soudobých českých a zahraničních autorů, které pravidelně nahrává pro česká i mezinárodní média (Český rozhlas, Klassikradio-D, Classical WQED-USA) a vydává ve svém nakladatelství Edition Rondo Prague. Natočil a podílel se na desítce kompaktních disků. Patří mezi nejvýznamnější reprezentanty italské nástrojařské firmy Borsini. Reprezentuje českou akordeonovou školu v mezinárodních organizacích (La Confédération Mondiale de l'Accordéon, Europeane Accordion Federation), či jako předseda porot mezinárodních soutěží (Castelfidardo-I, Innsbruck-A, Pula-HR). Jako jediný akordeonista ze střední Evropy je zván do porot prestižních německých soutěží Deutscher-Akkordeon- Musikpre is (DAM) a Deutsche-Orchesterwettbewerb (DOW). V Praze je uměleckým ředitelem soutěžních festivalů Evropský festival akordeonových orchestrů a Dny harmoniky. Od devadesátých let je pedagogicky činný na Pražské konzervatoři, kde od roku 2005 zastává pozici zástupce ředitele. Více než 15 let stál v čele akordeonového oddělení na největší jihobavorské privátní škole v Regenu. Byl pozván a vedl mistrovské kurzy v Andoře, italském Castelfidardu, Conservatório Funchal (Madeira), Hudební akademii v Lodzi (PL) a Budapešti, Královské akademii v Aarhus (DK) a Stockholmu, Steinhardt University v New Yorku.